"Chtěl bych" to není nic.

"Chci" dělá divy.

A.R.Vinet

Člověk přece musí něco chtít, musí mít před sebou nějakou cestu o které ví, že někam vede.

A když věří, že je správná, má po ní jít a třeba zakopávat o kameny.

Noc čarodějnic

Filipojakubská noc z 30.dubna na 1.května je magická noc, kdy zlé síly mají větší moc než obvykle.

Lidé věřili na létající čarodějnice, proto se jí říká "noc čarodějnic". Jednou z možností, jak se ubránít jejich moci a kouzlům, bylo i pálení ohňů. Postupně se tento starý zvyk proměnil do dnešní podoby v "pálení čarodějnic".

Výroční čarodějnický slet - sabat - se konal na odlehlých místech a čarodějnice se na něj pečlivě připravovaly. Natíraly se kouzelnými mastmi, které jim pomáhaly, aby mohly létat na košťatech. Nesměl chybět ani kotel žab, hadi a nádoby s jedy. Při reji se tančilo, jak jinak, než pozpátku.

Mezi lidmi kolovaly zvěsti, že se na reji čarodějnice mění v různá zvířata a vyprávějí si, co zlého se jim podařilo od posledního sabatu způsobit.

Čarodějnice však nebyly jenom zlé, ale lidé si vážili těch, které znaly tajemství bylin a uměly zahánět nemoci. Baby bylinářky, také se jim říkalo baby kořenářky, věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, ale i barev a vůní.

Nejslavnější kniha návodů, jak čarodějnice poznat, odhalit, usvědčit a potrestat, byla vydána v roce 1487 a jmenovala se "Kladivo na čarodějnice".